Přátelská návštěva na " RANCH Kopaniny "
Termín: 18. - 19. 5. 2002
Rádi jsme přijali pozvání na oslavu narozenin majitele " RANCHe Kopaniny
" pana Bronislava Sotoláře. Celou akci jsme pojali jako dvoudenní výlet.
Vyrazili jsme v naši obvyklou dobu, což je 10 hodin dopoledne. Obyvatelé panelových
domů v Adamově z toho měli nehynoucí zážitek. Mávali z oken a volali něco
o závisti. Po další cestě směrem na Křtiny jsem byl nemile překvapen změnou
dříve lesních cest na asfalt a štěrk. Měl jsem mimo jiné půjčeného koně, který
nebyl zvyklý na to, že člověk za jízdy čte mapu a tak jsem bavil ostatní členy
výpravy cvalem na místě. V jedné ruce vlající mapu, v druhé ruce otěže jsem
se těšil zpět na svého zkušeného průvodcovského koně. V Křtinách jsme zastavili
na oběd a odpočinek koní v hotelu Santini. Vzorná obsluha nám vyšla vstříc
za chvilku jsme dali koně na zahrádku a sami jsme usedli na stylové plastikové
židličky občerstvovali se. Ve vesnici byla zrovna pouť a hromada místních
nás považovala za další atrakci ke kolotočům a houpačkám. Nezklamali jsme
a při odjezdu jsme předvedli " Koně prchající před houpací lodí ".
I místní policajt, který se pokoušel regulovat dopravu ustoupil před kobylou
vzpínající se na zadních. Rychle jsme opustili krizovou oblast a vyrazili
k Bukovince. Tento úsek proběhl bez zajímavých událostí a sjeli do údolí rakoveckého
potoka kde jsme si na vlhkých loukách pěkně zacválali. Někde, bohužel, byly
hodně vlhké takže zadní jezdci připomínali žokeje Velké Pardubické když prší.
Přejeli jsme pole kolem Senetářova a už nás vítali na Kopaninách. Pan Sotolář
právě předváděl jízdu: Jezdec tažený lanem za koněm. Přesto, že se připravil
na předváděnou atrakci vůbec jsem mu nezáviděl. Jezdec, který ho vláčel na
lase za sebou se snažil zavděčit publiku a pan Sotolář koulel sudy v zatáčkách
a pekelnou rychlostí se řítil po rovinkách. Ale přežil a za chvíli nás vítal
a zval k posezení u opékajícího se prasátka a ohromného množství piva. Jediné
čeho se nedostávalo bylo nealko, což jsem osobně pořešil prosbou aspoň o pitnou
vodu. Manželka jmenovaného majitele ranche mi jí donesla se slovy jestli mi
nevadí, že je v láhvi od vodky. Netušil jsem co vyvolá pohled na člověka lačně
pijícího z litrové láhve vodku. Zastavte toho magora! Vždyť se otráví. Ti
z Ořešína nemají rozum!, podobné výkřiky se ozývaly na mou osobu. Neupozornit,
že v láhvi není originál, ale obyčejná voda byl jsem hvězdou večera, neboť
jsem dopil a odešel zcela rovně oproti očekávání všech přihlížejících.
JEDLI, PILI, HODOVALI MÁLO SPALI, tak v tomhle stavu jsme druhý den vstávali,
sedlali a odjížděli. Přejeli jsme pole u Senetářova, opět si zacválali na
vlhkých loukách a zabočili k rybníku Olšovci u Jedovnic. Tam jsme vyráchali
koně, kromě Lístka, který se rozhodl, že i s jezdkyní vyválí ve vodě. Byl
to komický pohled když pobízela koně po stehna ve vodě aby ho z rybníka dostala.
Pojedli jsme a popili v místním občerstvení, koně jsme uvázali u plotu na
louce a asi po dvou hodinové pauze vyrazili směrem na Rudice. Projeli jsme
opuštěným kaolínovým lomem u Rudic a kolem památníku K. H. Máchy sjeli do
Adamova. Pak už jen známá cesta přes Útěchov po modré turistické zn. a konečně
doma. Všichni jsme byli utahaní a nevyspaní a já si dal předsevzetí, že nebudu
jezdit trecking na koních a zároveň slavit ( chlastat ) na narozeninách svých
známých. Další puťák bude " suchý ".
Sepsal a prožil Ivo Chovanec
Trail Horses Club Ořešín
