První jarní puťák
Termín: 6. - 9. 5. 2002
Vyjeli jsme v počtu 4 z Ořešína okolo 10 hodiny dopolední " Po paměti"
do Vranova a dál po zelené tur.zn. do Hořic. V Hořicích u manželů Polákových
občerstvení a kratší přestávka. Dále po modré a zelené turistické zn. Na Černou
Horu s krásným výhledem směrem na Rájec a Blansko. Škoda, že zelená turistické
zn. je vyasfaltovaná. Někde mezi Bukovicí ( 500,6 m. n. m. ) a Jedlí ( 561,5
m. n. m. ) jsme uhnuli směrem na Žernovník a po překonání státní silnice a
trošce bloudění jsme dorazili do hospůdky " AHOJ " v Žernovníku,
kde byla připravená uzená klobása a pití. Koně vypásli všechnu lebedu na zahrádce
hospody a my posilnění jsme pokračovali údolím říčky Býkovky a posléze údolím
Lačnovského potoka do Štěchova. Na starém štechovském hřišti, které, ale podle
mého názoru leží spíš u Lysic jsme zakempovali. Večer přijeli kamarádi s jídlem
, hudbou a alkoholem, jenže únava byla veliká a všichni jezdci brzy odpadli
( vlastně jezdkyně ).
Další den se k nám přidal sám majitel ( respektive pronajímatel ) pozemku, na kterém jsme nocovali a doprovodil nás přes Bedřichov po modré turistické zn. Do Lomnice. Tam jsme poobědvali slané tyčinky , pivo a rozloučili se. On zpátky domů a my dále po modré turistické zn. Přes Lomničku a po proudu potoka Besenek až ke Svratce. Přebrodili jsme ji a na koních jsme si prohlédli klášter. Asi po 700 metrech jsme zakempovali na louce nad Předklášteřím. Večer dorazila na svém koni další účastnice, takže náš počet vzrostl na 5.
Třetí den jsme vyrazili do stylové hospody " Ranch u Bizona " do
Kutin. Po zelené turistické zn. S krásnými výhledy jsme sjeli do údolí řeky
Libichuvky a po jejím břehu proti proudu do Kutin. Koně jsme ubytovali v ohradě
patřící k hospodě a poobědvali. Po odpočinku koní jsme pokračovali proti proudu
potoka Halda a u zemědělské usedlosti " Na Březinách " jsme odbočili
na Prosatín protli žlutou turistické zn. a přes Deblinský les dojeli na Svatoslav.
Objeli jsme Svatoslav a sestoupili do údolí Bílého potka a po jeho proudu
jsme dorazili na Maršovský mlýn, kde jsme měli domluveno ubytování. Osobně
se domnívám, že tenhle ten úsek vedl asi nejpěknější krajinou této výpravy.
Nastal poslední rozlučkový večer, což všichni přítomní oslavili spánkem.
Ráno se nechtělo vstávat, vařili jsme z toho co zbylo vydatnou zeleninovou
polévku, opravovali podkovy a vůbec jsme vyrazili nějak pozdě. Na celém kolektivu
se také projevovala nálada, že už je vlastně po všem a zítra nás čeká realita.
Člověka totiž při takovém druhu dovolené trápí naprosto odlišné problémy:
Jak překoná brod na koni, bude večer dobře hořet oheň, co bude zítra se zadkem
unaveným od sedla, atd.. A najednou je zase zpátky ve střední Evropě dvacátého
století. Takže v této náladě jsme odjeli do Veverské Bitýšky a v hospodě "
Na městečku " jsme poobědvali. Podél Svratky jsme se prosmýkli k Chudčicím
a podél oplocení obory do Moravských Knínic. Na louce u bývalé vojenské střelnice
jsme dali koním pauzu, pokecali a posléze nesedlali a vyrazili do Jinačovic.
V Jinačovicích jsme najeli na červenou turistické zn. a po ní do Lelekovic
" Po paměti " domů do Ořešína. V hospodě " Na ranchi "
poslední nealko a Ahoj a bylo po všem.
Za Trail Horses Club Ořešín
Ivo Chovanec
